VĚK JE JEN ČÍSLO

Tento příspěvek bych chtěla věnovat lidem, kteří si myslí, že už je pro ně  pozdě na jakoukoliv změnu životního stylu. Uvědomila jsem si totiž, že pokud vás může někdo inspirovat, tak je to právě moje babička.

Nejprve začnu tím, že když jsem zjistila, že o své zdraví je důležité se starat tzn. začala jsem si vybírat zdravější jídlo, cvičit a cítit se lépe, chtěla jsem, aby i mé okolí šlo stejnou cestou. Bohužel, ne všichni mou změnu uvítali. Moje babička byla však první, která viděla, že má cesta je správná a usoudila, že její kondice, ani zdravotní stav neodpovídá věku, a proto se přihlásila  do kurzu Jídlo jako Radost.

 

Podařilo se jí zhubnout 5% tuků. Snížila si dokonce i  vnitřní tuky, kterých i při její štíhlé postavě měla nadbytek. Většinu času jsme sledovali svalovou hmotu a za celých pět let nepřišla ani o jeden kilogram.

 

V 82 letech si začala zapisovat co, kdy a v jakém množství sní během dne. Kurz navštěvovala pravidelně ve čtvrtek a lekcím ochotně naslouchala. Získané informace se snažila dát okamžitě do praxe. Nebylo to pro ni jednoduché. Přece jen čím jsme starší, jde vše hůř. A hned první radost zvládnout vypít 2 litry čisté vody, poté co roky nevypila za celý den ani čtvrt litru, bylo opravdu těžké dát do praxe. Také spousta potravin byla pro ni novinkou. Doba se rychle mění a některé názvy potravin slyšela úplně poprvé. Ale také na mnoho potravin si vzpomněla. Jako mladá je měla přece každý den na talíři a s radostí je začala znovu zařazovat.

Babička nepotřebovala hubnout, jen spoustu nastřádaných nemocí bránilo tomu, aby mohla dodat svému tělu  dostatečné množství živin. A proto se rozhodla jako doplněk zařadit na snídani výživný koktejl.

Její kondice se ale začala zlepšovat, když  jsme ji se sestrou přemluvily, aby začala navštěvovat středeční ranní fit klub. To pro ni byla výzva. Každou středu brzo ráno vstanou a v 7 hod. jet cvičit do Frenštátu p.R. Ze začátku, než si zvykla na železnou pravidelnost, jsme ji se sestrou musely trošku přemlouvat se slovy, že právě ona je naší motivací. Když jsme totiž cvičily a sledovaly ji, jak se snaží rozhýbat své ztuhlé tělo, tak jsme hned měly daleko větší radost a chuť samy na sobě pracovat.

Ze začátku ji vše bolelo, ale po cvičení se jí vždy vytvořil krásný úsměv na tváři.  Právě tento úsměv si chci navždy pamatovat. Prozrazoval, že je šťastná.

Vím, že pro nikoho z nás není jednoduché si v dnešní době udržet kondičku, dodržovat pravidelnost ve stravě a mít vyvážené jídlo. A hlavně zůstat v pozornosti sami na sebe. Ale za babičku vám můžu vzkázat, že pracovat na své prevenci opravdu stojí za to. 

Komentáře

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.